Rozhovor s inspirativní kolegyní Ivanou Fára

31.3.2021

Sérii rozhovorů s inspirativními kolegyněmi uzavíráme vyzpovídáním naší kolegyně z právního oddělení. Ivana Fára má zajímavé záliby a my jsme se na ně nezapomněli zeptat 😉

Ivko, co pro tebe znamená MDŽ?

Já mám MDŽ ráda, mám k tomuto svátku blíž než k Valentýnu – ráda potěším dceru, maminku, kolegyně i kamarádky přáním nebo kytičkou a ráda květinu nebo hezké přání dostanu. A můj manžel si dává každý rok práci sehnat mi „stylově“ a recesisticky rudý karafiát. Vím, že je MDŽ vnímaný jako zprofanovaný svátek, ale čekám, že všichni vědí, že s minulým režimem nemá nic společného a každá příležitost potěšit ženu je pozitivní.

Víme o tobě, že se věnuješ ochotnickému divadlu. Jak to celé začalo? Kam až sahají tvé herecké začátky?

Odjakživa jsem měla ráda divadlo, do divadel jsem od malička chodila, na gymnáziu jsem měla každý rok předplatné do Klicperova divadla v Hradci Králové a po přestěhování do Prahy jsem si užívala známé tváře na prknech, co znamenají svět. Snad všude jsem byla obecně nejupovídanější a často jsem iniciovala a vymýšlela různé akce, a i když je ve mně vždycky při vystoupení malá dušička, mám ráda být středem pozornosti. Často jsem si pohrávala s myšlenkou zapojit se do nějakého spolku, ale nikdy jsem se nerozhoupala. Až po letech jsme se přestěhovali na okraj Prahy a v našem místním zpravodaji jsem našla inzerát, že místní divadelní spolek obnovuje činnost a hledá herce. A pak už to šlo velice rychle, divadlo se stalo součástí mého života. Postupem času se ochotnickým hercem stal i můj manžel a naše děti začaly trávit čas na zkouškách a představeních, „nahazují“ nám texty a citují vtipné pasáže z představení.  Několik her jsem dokonce režírovala, k jedné pohádce, kde vystupovaly naše děti, i děti dalších členů, jsem napsala scénář, pořádáme festival ochotnických souborů, vymýšlíme vystoupení na masopusty a podobné akce, jsme pořád plní energie a nápadů. Je to už skoro deset let, divadlo je moje další rodina, vyzkoušela jsem si vážné role, ale nejraději mám ty ztřeštěné, komediální, kde si pořádně zablbnu a vyčistím hlavu od pracovního stresu a povinností.

Kde tě mohou kolegové vidět hrát, až skončí lockdown?

Máme naši stálou scénu v Praze – Dolních Chabrech, občas jezdíme i zájezdy, a dokonce jsme měli tu čest si zahrát na prknech profesionálního Divadla v Celetné. Uvidíme, jaké budou po lockdownu možnosti. Každopádně kolegy zvu ráda a často a mnozí naše představení viděli a snad mi nelhali, když mi říkali, že se dobře bavili. Věřím, že po lockdownu oprášíme komedii Sborovna z prostředí sborovny učňovské školy a mám v plánu jako režisérka se souborem nastudovat další komedii, kde jsem se protekčně obsadila do jedné z hlavních rolí. Všechny kolegy srdečně zvu.

Doslechli jsme se, že také píšeš blog. O čem je?

Blog je silné slovo, ale třeba jednou i na blog dojde. Zatím mám s dcerou na Facebooku stránku s bezlepkovými recepty s více než 1000 fanoušky s názvem „Senza Glutine“ – italský název jsme vybraly s Karolínkou proto, že paradoxně Itálie – země pizzy a těstovin, tzn. lepku, je pro Káju, která má bezlepkovou dietu, ráj – snad každá druhá restaurace nabízela výtečné bezlepkové alternativy pizzy i těstovin, což jsme v kontextu zbytku Evropy, kde je pro celiaka téměř nemožné se v běžné restauraci standardně najíst, skoro zázrak. „Senza glutine“ znamená „bez lepku“ a nám přišlo „senza“ to, že kvůli této nemoci naší dcery jsme začali doma mnohem více přemýšlet o tom, co jíme, a co se nabízí v restauracích nebo třeba školních jídelnách. Snažíme se inspirovat ostatní často jednoduchými, ale osvědčenými recepty a triky. Když naší Karolínce byla před 5 lety diagnostikována celiakie, řekla jsem si, že udělám maximum proto, aby ji nemoc neomezovala a nemusela se loučit s chutěmi, které má ráda. Trhalo nám srdce, když se rozbrečela, že si nemůže dát obyčejnou kaiserku. Více než rok jsme spolu zkoušely jen různé druhy těstovin, než jsme našly ty, které chutnaly jako lepkové. Stejně jsme testovaly a dodnes testujeme mouky na pečení.  Když jsme upekly po řadách nezdarů náš první chleba, na kterém nebylo chuťově poznat, že je bezlepkový, Kája se neuměla přestat smát a já jsem zamačkávala slzu. A vidím na reakcích lidí okolo nás, že se stejnými problémy bojují i oni. Snažíme se jim takto ulehčit a máme krásné zpětné reakce, a to nás žene dál v tom vymýšlet a sdílet nové recepty a vyvolat v lidech odvahu nekupovat polotovary a zvládnout recept od začátku do konce bez chemií a zbytečných ingrediencí. Musím v tomto ohledu vystřihnout i velkou pochvalu Tescu – bezlepkový sortiment se rozšiřuje a řada Free From taktéž – často a ráda naše Tesco bezlepkové produkty v našich receptech používám a doporučuji. Do budoucna si plánujeme založit webovou stránku, kde budeme kromě receptů sdílet i naše zkušenosti s běžnými situacemi, v nichž rodič celiaka může často tápat – co zabalit dítěti ke svačině na výlet, jak na školní jídelnu, jak vysvětlit dítěti, že si nemůže dát párek v rohlíku nebo tipy, kde se dobře bezlepkově najíst při cestování.

Celiakie nás staví do nelehké situace a ze své zkušenosti vím, že zejména pro rodiče dětí, které trpí tímto onemocněním představuje velkou komplikaci. Mou snahou je pomoci najít cestu ven. A pokud mé rady a tipy pomohou byť jen jedné kolegyni či kolegovi, vím, že toto úsilí za to stojí 😉

Děkujeme za milý rozhovor.